Dva temné příběhy z Afriky. Románem Safari se prozatím završilo české vydávání próz Pavla Haka

Spisovatel Pavel Hak emigroval v roce 1985 z rodného Československa do Francie, kde se stal etablovaným, francouzsky píšícím autorem a držitelem několika literárních cen. Nyní se českého vydání dočkal jeho román Safari v překladu Zdeňka Humla.

Hakovy knihy u nás vycházely v opačném pořadí, než původně vnikly, tudíž jako poslední se českého překladu dočkala jeho prvotina z roku 2001. Nutno podotknout, že debutoval až před čtyřicítkou – poté, co si dostatečně osvojil francouzštinu – a jeho rukopis postupně odmítlo patnáct nakladatelů. Jistě za to do značné míry mohlo autorovo přesvědčení, že sexuální a násilné výjevy jsou neodmyslitelnou součástí našeho světa a že právě extrémní obrazy odrážejí realitu kolem nás. A jelikož Pavel Hak vždy ve svém psaní usiloval o to, aby vypověděl cosi podstatného o našem světě, scény násilí a obrazy hraničící s pornografií – které však nikdy nejsou samoúčelné – mívají v jeho prózách své pevné místo, rané Safari nevyjímaje. 

Kdo je tady boss?

Autor svůj debut napsal po cestě do Afriky, a to na základě vlastních poznámek a postřehů z dotyčné výpravy. Stejně jako jeho další prózy se i Safari vyznačuje nevelkým rozsahem – české vydání menšího formátu má rovných sto stran. Ovšem pokud jde o Hakův specifický styl, vyznačující se úsečností ve výrazu, ale komplexností co do množství zachycených vjemů a podnětů, ten plně vykrystalizoval až v jeho další knize, jíž se stal o rok později Sniper.

Hrdina prvního z nich, bohatý a vulgární běloch s příznačným jménem George Boss, v průběhu putování africkou krajinou zjišťuje, že peníze všechno nevyřeší a že on sám si ve vypjatých chvílích co do krutosti nezadá s divokými obyvateli černého kontinentu. Stáváme se svědky dramatického střetu představitele světa moci a bohatství s prostředím, v němž se hraje podle jiných pravidel a kde jeho četná privilegia ztrácejí na hodnotě. Jakožto rozený alfa samec se ovšem nevzdává bez boje a záhy se ukazuje, že pod slupkou civilizace v nás dosud tepe srdce temnoty. Pojmy jako rasismus či kolonialismus tu náhle pozbývají významu, zbývá jediná, společná cesta – cesta násilí, touhy po krvi a nevybíravého chtíče, cesta dávající vyniknout lidské podlosti a krutosti, která hrdinu dovede až k rozhodnutí risknout to raději mezi šelmami, neboť jak říká, „ty zabíjejí, ale nemučí“.

Českým vydáním této prózy se prozatím završil autorův pomyslný návrat do rodné vlasti, kde si v uplynulých letech našel své publikum. Nezbývá než doufat, že po více než desetileté odmlce přijde tento bezesporu zajímavý a originální spisovatel s novými díly, o nichž se příležitostně zmiňoval v rozhovorech. A sám jsem upřímně zvědav, jestli v některém z nich opustí svůj osobitý a odvážný styl, pro který v tuzemské literatuře od počátku marně hledám srovnání.

Petr Nagy