Pavel Hak

Spisovatel Pavel Hak, který z rodného Československa emigroval v roce 1985, dnes patří k etablovaným francouzským autorům a je držitelem několika literárních cen, první ze svých pěti francouzsky psaných románů však publikoval až v roce 2001. Čeští čtenáři se s Hakovým dílem postupně seznamují v opačném pořadí, než původně vznikalo – po titulech Vomito negro, Warax a Trans nyní vyšel i Sniper a na české vydání už čeká jen autorova prvotina Safari.

Stejně jako knihy Warax a Trans přeložil také Snipera Zdeněk Huml a vydal Milan Hodek v nakladatelství Paper Jam. Osmdesátistránková próza, jež se podle vyjádření samotného autora dočkala z jeho děl největšího čtenářského ohlasu, pojednává stejně jako ostatní autorova díla o vybraném globálním a ožehavém tématu. Tím je v tomto případě – jak naznačuje už název knihy – válka a hrůzy, které s sebou přináší. S ostatními autorovými prózami pak Snipera kromě nevelkého rozsahu dále spojuje záměrná neurčitost kulis, volba kompozice, specifický jazyk vyprávění a především míra otevřenosti, s níž popisuje všemožná zvěrstva páchaná bezejmennými lidmi v nejrůznějších koutech světa. 

Ve válce je dovoleno vše

Sniper je vskutku četbou pro otrlé, což ovšem čtenáře znalé Hakovy tvorby nikterak nepřekvapí. Míru explicitnosti, s níž autor zobrazuje násilí – včetně toho sexuálního –, rozhodně není samoúčelné. Prostřednictvím kvarteta příběhů, odvíjejících se paralelně v navzájem jen lehce provázaných dějových liniích, zachycuje autor čtyři tváře války, které usvědčují naši rasu z nelidskosti. Mučení mužů a žen zajatých vojáky, dramatický útěk přeživších vesničanů, hledání těl zavražděných příbuzných – v opozici k těmto výjevům zachycujícím úděl nevinných obětí války stojí monolog titulního odstřelovače, oddaného nástroje těch, kteří z podobných konfliktů profitují. 

Vlivem toho, že pouze sniperův příběh je vyprávěn v ich-formě, je to paradoxně právě tato postava amorálního a bezcitného zabijáka, k níž máme jako čtenáři nejblíže. Jeho šokující výpověď, nepostrádající jistou zvrácenou logiku a neprozrazující sebemenší pochybnosti o svěřeném poslání, působí o to děsivěji, že se v ní odráží řada příznačných motivů dnešní doby.

Sniper je dalším dokladem toho, že spisovatel Pavel Hak našel už na začátku své literární dráhy vlastní styl i sobě blízkou tematickou oblast a s využitím obojího dokázal napsat hned několik zajímavých próz, pro něž bychom v tuzemské nežánrové beletrii jen obtížně hledali srovnání.

Petr Nagy